Je podvečer. Sedím v čajovně. Čekám tu na Katku. Otevírají se dveře …a vchází. Krásná žena. S trochu nesmělým úsměvem. Mírně zvědavým a natěšeným. Natěšeným jako malá slečna. I když vím, že je skvělá máma dvou krásných dětí. Na první pohled vnímám něhu, měkkost, mateřskost… A pak ji vidím. Tu sílu a jedinečnost. Vidím Katku, ženu plnou vášně, touhy, odvahy a snů. Ženu plnou tajemství a zákoutí, která ještě neznám. Sluší jí ráno a východ slunce. Jako květinám na louce. Ale v největší síle a nepřehlédnutelná je večer a v noci… Vidím úžasnou směs mnoha podob a poloh… erotiky, nostalgie, radosti, smutku, hořkosti, lásky, samoty, obav, sdílení… a tato směs se s každým východem a západem slunce mění. Mění se poměr všech těchto ingrediencí. A to je znát i v jejích básních. Nádhera! Katka je psycholožkou, psychoterapeutkou, konstelářkou, lektorkou, básnířkou, mámou, ženou.