Žil 1928–2017, historik. V letech 1955–1970 byl vědeckým pracovníkem Historického ústavu ČSAV, kde od roku 1964 řídil oddělení nejnovějších českých dějin. V roce 1970 byl vyloučen z KSČ, propuštěn z ČSAV a trestně stíhán za sborník dokumentů o srpnu 1968 „Sedm pražských dnů“ (tzv. Černé knihy), jehož byl redaktorem. V 70. a 80. letech působil v disentu (signatář Charty 77). Od roku 1990 působil v Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd. Zabýval se novodobými českými dějinami, v 90. letech především analýzou období „normalizace“ a historických souvislostí převratu v listopadu 1989. Autor řady historických prací, studií a monografií.