Valerie Freiová, to jsou Střední Čechy, venku 15°C, polojasno. Středně sjetá letní pneumatika v polovině prosince. Freddie Mercury se jí pořád dobře poslouchá, Off spring šlapou, Kraussbery jsou veselí. Hegerku si pustí před spaním. Biosalát sice dobře vypadá, ale za roštěnku a tatarák ho nevymění.

O chlapech říká, že jsou si dost podobní, jedni se spouštějí do propastí a druzí se snaží vyšplhat na vrchol osmitisícovek. Pak je třetí skupina těch, kterým Valerie zvyšuje systolický krevní tlak na 200 mm Hg, jen když slyší její jméno.

A její lék na depresi – zkus něco dělat. Třeba natři plot, umyj okna nebo napiš sloupek na svůj blog. Džíny, triko, kraťasy, barva na vlasy. A šminkovací pastelky. Bez těch nevychází, vždyť Halloween je jednou za rok. A děti, ty jsou bezva. Nabíjejí energií a inspirují. Vybírá si výhradně zlatou střední cestu. A dodává: „Ono se po ní občas fakt nedá projít...“