Král komiků nebyl jen vynikajícím komikem, ale od mlada i vynikajícím a všestranným sportovcem. Nejvíce byl znám jako cyklista, tenista, boxer, jezdec na koni, i malinko jako hokejista, ale nejvíce miloval fotbal a především Spartu.
Poněvadž i já jsem odmalička pravověrný Sparťan a navíc fotbalové výsledky i řada fotografií z Vlastovy fotbalové kariéry jsou prakticky dokumentované, rozhodl jsem se sestavit ze všech těchto mně dostupných materiálů jakousi fotbalovou mozaiku našeho krále komiků – Vlasty Buriana.
Využil jsem samozřejmě dokumentů z mnoha historických pramenů (je to logické neb jsem v té době co Vlasta exceloval ještě nežil) a ty jsem zde následně shromáždil. Hlavně však uvádím vše na správnou míru neb v řadě publikací, co dosud vyšly, byly mnohé údaje doslova vymyšlené!
Chci rovněž touto cestou co nejupřímněji poděkovat všem přátelům Vlasty Buriana, kteří mně byli přátelsky a nezištně nápomocni.
Děkuji proto pánům Václavu Borečkovi, archiváři Sparty Praha a také Karlu Zuskovi, archiváři Slávie Praha, panu Janu Čapkovi z fotbalového oddílu SK Slavia Praha – odboru přátel, dále Jaromíru Farníkovi, badateli a sběrateli všeho o kabaretních umělcích, Ing. Vlastimilu Kristlovi, vnukovi Vlasty Buriana za poskytnuté fotografie, paní Jaroslavě Jelínkové z Humpolce za upřesnění rozhodování Vlasty u nich doma.
Za zapůjčení archivních fotografií z návštěvy Vlasty Buriana v Kamenici nad Lipou v roce 1943 a zároveň za pomoc při jejich dohledávání Štěpánu Kučerovi, JUDr. Tomáši Mádlovi, Lence Slunečkové, PhMr. Josefu Švarcovi a Ivaně Švarcové, Anně Hronkové, Petru Tučkovi, Josefu Hronkovi ml. (synovi Sparťana Hronka), Ing. Miroslavu Nováčkovi, Evě Zikmundové a Josefu Luňákovi. Zároveň děkuji i starostovi města Kamenice nad Lipou Ing. Ivanu Pfaurovi za vstřícnou spolupráci při pojmenování zdejšího stadionu na Stadion Vlasty Buriana.
Všem, i těm nejmenovaným, ještě jednou upřímné díky
Ivan Vápenka
Ivan Vápenka (*1943)
Sběratel a publicista, jehož životním krédem bylo: „Nejen mít, ale i vědět, a to vše předávat i ostatním,“ od mládí prošel několika sběratelskými odvětvími.
Je spoluzakladatelem (1968) Klubu sběratelů papírových platidel Numismatické společnosti čs., kdy redigoval zpravodaj Bankovka. Jako spoluautor se podílel na vydání prvního katalogu vůbec (1972) „Československá platidla 1918 – 1970“ a vrcholným dílem byla jeho monografie „Tvůrci československých platidel“, která mapovala více jak 74 autorů mincí a papírových platidel.
V roce 1974 založil Klub sběratelů autogramů, kde redigoval klubový zpravodaj Autogram. Tento klub je rozšířen po celé republice a existuje dodnes.
Po seznámení se spisovatelem Jaroslavem Foglarem (1967) se on stal jeho „druhým tátou“ a prožil s ním mnoho osobních a blízkých setkání, kdy ho především doprovázel na jeho besedách. Jako první z jeho příznivců uspořádal přehledy jeho děl, především kreslených seriálů. Zpracoval jeho nejvýznamnější hru Po stopách Alvareze (1988) a spoluvytvořil publikaci Rychlé šípy slaví narozeniny 1938-1988. Vydal i katalog pro foglarovské sběratele Foglarovské odznaky (1994). Jako první objevil řadu foglarovských zajímavostí, které pak bezostyšně za své převzali jiní „foglarovci“.
Je i sportovním nadšencem a životním fandou Sparty, a tak sbírá i sportovní filatelii, kdy byl členem asociace OLYMPSPORT SČF. Redigoval zpravodaj Olympsport a podařilo se mu zpracovat ucelené katalogy filatelistických materiálů o cyklistickém Závodu Míru u nás i v cizině (1997 a 1998) a také katalog Sparta – Slavia ve filatelii (2001). Vrcholem byl katalog Světových fotbalových odznaků (1974). Se svými exponáty se účastnil řady mezinárodních výstav, kde obdržel mnohá vysoká ocenění.
Po několika sběratelských proměnách dnes zakotvil u skautské filatelie. Skautem se cítil od malička, neb jeho starší bratr jím byl. On však skautem být nemohl, neboť dětství prožíval v padesátých letech 20. století. O to víc se nyní věnuje skautské filatelii, kde vytvořil dva zásadní katalogy: Skautská filatelie na našem území (2004) a Skautské přítisky na celinách (2006).
Jeho životní láskou jsou filmy krále komiků Vlasty Buriana, při kterých prožívá chvíle uvolněné pohody. Při odhalení pamětní desky na jeho domě (1998) se stal členem tehdejší Nadace Vlasty Buriana a dnes je jakýmsi archivářem Společnosti přátel Vlasty Buriana, který shromažďuje vše o její činnosti.
Autor této publikace v životě poznal řadu sběratelů, kteří se drželi hesla: „Musím mít vše i za cenu, že bych to měl ukrást“, ale k tomu se Ivan Vápenka po celou dobu své sběratelské činnosti nikdy nesnížil!
