Pihoun od Slavoše

Kameel Machart, Karel Paták
Pihoun od Slavoše

  • formát: 190 x 190 mm
  • rozsah: 112 stran
  • vazba: šitá
  • datum vydání: 2009

Když jsem se rozhodl napsat příběh o sečtělém školákovi Pihounovi z berounského předměstí, bylo mým záměrem, aby se románový hrdina, ač fiktivní postava, pohyboval v autentickém prostředí, obklopen autentickými, v té době žijícími lidmi. Jeviště, na kterém se příběh odehrává, je město Beroun a jeho nejbližší okolí v reáliích dvacátých let minulého století. Příběh jsem umístil do Berouna, když jsem se při práci v místním muzeu setkal s dlouholetým fürstenberským archivářem Janem Königem. Zaujalo mě jeho vyprávění o štacích - o hospodách, kde se formani pravidelně setkávali a ve kterých nocovali, když ze Šumavy do Berouna vozili vysoko nastlané fůry voňavého sena. Jak večer, když obstarali koně, při dobrém moku místním vyprávěli, co nového ve světě, a ti zas jim, co nového u nich. Byl bych rád, kdyby tahle knížka vybídla čtenáře, aby se na chvíli zastavil a spolu se mnou se ohlédl za zmizelým světem cest v alejích stromů a za světem klenutých lokálů v zájezdních hostincích...

Karel Paták - Nakladatelství Machart

Karel Paták

O autorovi

Karel Paták si ve zralém věku napsal vzpomínkovou idylu - a to na podobném principu, jakého použil ve své poslední próze jeho slavný jmenovec Karel Poláček. S překvapivou vypravěčskou zručností vyzobává Karel Paták ze svého mládí rozinky prázdninových zážitků plných prachu rozpálených silnic, brodí se Berounkou, jež je omamně cítit rybinou a sluncem rozpáleným dehtem pramic a ovšem dršťkovou z hrnců zájezdních hostinců - a pivem, jehož blahodárnou hořkost v létě nic nenahradí, jak víme my chlapci, co spolu mluvíme...

Jestli si chcete tohle čtení dokonale užít, musíte přistoupit na autorovu hru. Zapomeňte na chvíli na všechny trable, na to „jak to všechno vlastně bylo", a vyrazte s Pihounem, Emanem a vševědoucím panem Kottkem vstříc jejich malým verneovským dobrodružstvím.

Jan Velíšek

KAREL PATÁK, ak. mal.

Karel Paták - Nakladatelství MachartKdyž skončila poslední světová válka, bylo Karlovi Patákovi čtrnáct. Únor 1948 mu vítězně vpadl do  sladkých let adolescence, v padesátých letech se mu dělaly první vrásky (v šedesátých často i od smíchu), v srpnu 1968 mu bylo sedmatřicet - byl, jak říká klišé, „umělec na vrcholu tvůrčích sil".  Následovala páchnoucí dusivá houně normalizace. Komunisti konečně prohráli, když mu bylo padesát osm. Pak se stal starostou Loděnice... Docela pestrý a „dějinnými událostmi" nabitý život. A to není řeč o trampotách kluka ze smíšené česko-německé rodiny...

 

Rozhovor s autorem:

Karel Paták dokončuje novou knihu

Loděnický výtvarník a dlouholetý pedagog nyní i v roli spisovatele

S výtvarníkem Karlem Patákem se znám téměř pětačtyřicet let - zvláště z jeho výstavní a pedagogické činnosti. Vzpomínky obsahují mnoho přátelských setkání - osobních i pracovních. S Karlem Patákem jsme se po létech sešli u něj doma na Janské u Loděnic, abychom si vzpomínky trochu oživili...

Můžeš nám říci něco o svých začátcích?

"Dětství jsem měl složité. Byl jsem vlastně sudetský občan, narodil jsem se v roce 1931 ve Vojkovicích u Karlových Varů a maminka byla Němka. Chodil jsem do české školy, ale po příchodu nacistů jsme to měli těžké. Vymysleli si dokonce nějaký pokus o převýchovu dětí ze smíšených manželství. V Buštěhradu si nás, kteří jsme mluvili česky, brali členové Hitlerjugend za oběti svých bojových cvičení... Od roku 1939 jsme bydleli tady na Janské."

Jak jsi začínal s malováním?

"Už od dětství jsem si kreslil na kdejaký papír a po válce v roce 1947 jsem se dostal na Státní grafickou školu v Praze. Po absolvování jsem udělal zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze, dostal jsem se do ateliéru profesora Vladimíra Pukla, tam jsem absolvoval v roce 1956. Byl jsem registrován ve Svazu výtvarných umělců. Jsem portrétista a v padesátých letech jsem pracoval i na portrétech poplatných tehdejšímu režimu... Začal jsem spolupracovat s berounským muzeem. S Jirkou Kahounem jsme tenkrát navrhovali a realizovali některé expozice. Pamatuji se, že jsme tam s ním tenkrát po příchodu Rusů zazdili trubku s naším prohlášením nesouhlasu s ruskou okupací. Mysleli jsme si, že to tam bude na věčné časy. Jenže při rekonstrukci v roce 1991 najednou zedníkům trubička vypadla. Pak to bylo nějaký čas v muzeu vystaveno jako exponát."

Pamatuji si, že jsi s námi v Okresní osvětovém domě velice aktivně spolupracoval při tvorbě protestních materiálů proti okupaci...

"Tam jsem tehdy chodil denně. Tiskli jsme letáky, noviny a jiné věci..."

Co nám řekneš o své pedagogické činnosti?

"Od roku 1963 jsem učil na Lidové škole umění (pozdější Základní umělecké škole) v Berouně a tam jsem vlastně učil až do penze. Měli jsme pobočky i v Hořovicích, v Rudné a v Loděnici, tam jsem také dojížděl. Zúčastňovali jsme se různých soutěží a výstav. Zvláště se uplatnily linoryty. Mělo to dost velkou odezvu. Děti i jejich rodiče to bavilo."

Stopa v mnoha tvých žácích zůstala...

"Ano, někteří u toho kumštu zůstali. Jako např. Kameel Machart, některé žákyně se dostaly na Umprum" Dodnes potkávám své žáky - už dávno dospělé - a pořád mě ještě zdraví. Vzpomínám si i na jednoho ze svých prvních žáků - tvého syna Pavla a jeho linoryt s názvem Ryby. Ten byl krásný. Já ho mám ještě schovaný, některé práce jsem si archivoval."

A tvoje vlastní umělecká tvorba, výstavy?

"Hodně z mé činnosti zabrala učitelská práce, takže vlastní tvorba ustoupila trochu do pozadí. Vystavoval jsem v Berouně na autorských i společných výstavách. Zvláště s Jiřím Kahounem, Láďou Svatošem, Jirkou Kreisslem a jinými. Později jsem začal s počítačovou grafikou. Sbíral jsem staré portrétní fotografie, z nichž některé mě inspirovaly k vytvoření takových zvláštních portrétů, kdy původně portrétovaná osoba úplně zmizela a vznikl někdo úplně jiný. Podle mé fantazie."

A co Karel Paták v roli loděnického starosty?

"Po roce 89 jsem se zúčastňoval shromáždění, schůzí a jednání a při volbách jsem byl zvolen a stal se starostou v Loděnici. Takový největší úspěch z té doby je zvelebení vzhledu obce, včetně rekonstrukce komunikací. I jako starosta jsem se angažoval v oblasti kultury."

A Karel Paták spisovatel?

"Hodně jsem se pohyboval v berounském muzeu. S tehdejší ředitelkou Janou Čapkovou a s panem Adolfem Königem, bývalým fürstenberským archivářem v Křivoklátě, jsem měl mnoho diskusí o historii. Pan König byl strašně zapálený a hodně toho věděl. Já jsem od něho čerpal nové vědomosti i nové pohledy na minulost. Jemu vděčím za to, že jsem začal psát, nejprve o historii Loděnice knihu "Obec na zemské stezce" - to byla první publikace - ještě za mého starostování. A teď píšu knihu o Berouně "Pihoun od Slavaše". Vybral jsem si období kolem roku 1925, kdy byla v Berouně Velká krajinská výstava. Hlavní postava Pihoun je tak trochu autobiografická. Některé děje se odehrávaly později, ale já jsem to celé posunul - časově i pokud se týká osob - do toho roku 1925. Mám spoustu materiálu, dokumentů... Stále knihu doplňuju, takže ještě není plně hotová..."

Děkuji ti za rozhovor a přeji ti, ať si tvoje nová kniha brzy najde cestu ke svým čtenářům.

Zdeněk Zůna


číst více

Autoři knihy

Další knihy autorů

Ležela kočka s andělem

a jiné prózy pro dospělé

Podobné knihy

Povídky ke kávě VIII.

aneb Jak přežít čas dovolené
Hana Hrabáková

Povídky ke kávě VII.

aneb Jak přežít úrazy těla i duše
Hana Hrabáková

Povídky ke kávě VI.

aneb Jak přežít katastrofu
Hana Hrabáková

Povídky ke kávě IV.

aneb Jak přežít dětství
Hana Hrabáková