Žil jsem zbytečně

Jiří Hejda
Žil jsem zbytečně

  • formát: 139 x 200 mm
  • rozsah: 479 stran
  • vazba: šitá
  • datum vydání: 2010

Myslím, že knihy jako je „Žil jsem zbytečně" od Jiřího Hejdy jsou nesmírně důležité ne-li pro nic jiného, tak aspoň proto, že pomáhají udržovat to, čemu se říká „paměť národa". Bez paměti není kontinuity a bez kontinuity není identity.

Václav Havel


Máte v rukou knihu, která prostřednictvím vzpomínek jediného člověka zachycuje velkou část naší novodobé historie. Začíná v zákopech první světové války, pokračuje obdobím budování prvního samostatného státu Čechů a Slováků, deziluzí z Mnichova a hrůzou následujících sedmi let, poválečným nadšením a novými iluzemi, jejich bolestnou ztrátou o tři roky později, absurdní temnotou padesátých let a naivními nadějemi Pražského jara. Následuje zemřelé teploučko normalizace...

Život vypravěče skončil v roce 1985. Na jeden lidský osud je toho dost a dost, i když jde o osud člověka opravdu neobyčejného. Snad právě proto jsou memoáry Jiřího Hejdy, ačkoli v nich několikrát opakuje „žil jsem zbytečně", jakoby podsvíceny neuhasitelným optimismem.

Podnikatel, ekonom, politik, novinář a spisovatel. Vystudoval práva v Praze (studia byla přerušena epizodou v zákopech první světové války).  Činnost v nově vzniklé republice i později byla přepestrá - od práce v novinách (Československý deník,Tribuna, Přítomnost, Lidové noviny, České slovo) přes pokusy o literární kariéru až po aktivity národohospodářské (tajemník zemědělské komory,profesor na obchodní akademii v Olomouci, vydavatel Hospodářské ročenky Českého slova), podnikatelsko-manažerské (generální sekretář, později generální ředitel ČKD, majitel až do Února prosperující Továrny kuchyňských zařízení) a politické (autor poválečného hospodářského programu národně socialistické strany). Od roku 1946 až do svého zatčení byl členem Ústřední plánovací komise. Zatčení se uskutečnilo v roce 1949, kdy byl obviněn a o půl roku později odsouzen v procesu s Miladou Horákovou. Jiří Hejda dostal doživotí, prošel Ruzyní, Pankrácí, Mírovem, Leopoldovem a Valdicemi a amnestován byl až roku 1962. Ve vězení skládal sonety, jež se učil nazpaměť. Po propuštění se rozpomněl na své literární ambice, čemuž vděčíme také za vznik této pozoruhodné knihy.

 

Recenze z Lidových novin

Muž, který viděl dopředu

17. ledna 2011

Už dva svazky má zamýšlené souborné vydání Spisů Jiřího Hejdy. Po životopisné knize Žil jsem zbytečně vyšly i Sonety, které v duchu „psal“ v komunistickém kriminále.

Mohlo by se zdát, že nejzajímavějšími kapitolami Hejdových vzpomínek jsou Monstrproces, Leopoldov a Valdice. Ty však zachycují „jen“ kus života Jiřího Hejdy, těžký, absurdní, ale pouze od roku 1949 do roku 1962. Odsoudili ho tehdy v procesu s Miladou Horákovou, odseděl si dvanáct a půl roku a stejnou dávku mu květnová amnestie „odpustila“ na podmínku deseti let. Ale i v každé životní etapě, ať před kriminálem, nebo po něm, ve vzpomínkách novináře, národohospodáře, literáta najdeme fakta a komentáře nadmíru zajímavé. Byl u všeho, co se v této zemi dělo od počátku první světové války až po normalizaci 70. let. Tam končí kniha s názvem skromným, leč nepravdivým: Žil jsem zbytečně.

Články? Makulatura „A opět si uvědomuji, tak jako v noci po rozsudku na Pankráci, že vlastně můj celý život byl docela zbytečný,“ píše Jiří Hejda o noci, kdy čekal na vytouženou a už potvrzenou svobodu. „Co z něj zbylo? Co jsem vykonal? Přece vše, oč jsem se snažil, co jsem vytvářel, bylo docela marné. Co zůstane, nač by mohli moji potomci jednou ukázat jako na svědectví mé práce? Ty tisíce a tisíce novinářských článků? Makulatura (...) Ne, nic po mně nezůstalo, prožil jsem svých šedesát sedm let docela zbytečně.“

Každý, kdo se s odkazem toho nevšedního muže potkal, musí hlasitě protestovat proti jeho skeptickým slovům. Psal je usmýkaný dlouholetým vězením, stravován obavou z příští obživy, vdovec. Kdysi dokázal ochránit svou židovskou manželku před slídivými pařáty gestapa a za všech okolností se dokázal postarat o své tři děti. Vypracoval se ze studenta práv a dopisovatele novin k nejvyšším postům v řízení národního hospodářství. Osobnost, která formovala kdysi kulturní život na Moravě, zakládala ekonomickou publicistiku v Čechách, vymýšlela koncepce moderních výrobních komplexů, viděla do státního plánování, stýkala se s nejtalentovanějšími osobnostmi zdejší kultury i politiky...

„Kdyby mě komunisté nespěchali zavřít hned s Miladou Horákovou, byli by mě patrně zavřeli o něco později,“ konstatuje Jiří Hejda v závěru svých pamětí, které psal do 80. let. Předvídá, že mu opět hrozí osud autora na indexu, ale připouští, že léta ve vězení mu také cosi přinesla: „Poznal jsem hlad, smutek, zoufalství, beznaděj, urážky, ponížení, křivdu, bezmocnost, a to vše pro nic, bez jakékoliv viny. To prospělo spisovateli, který ve mně dřímal a probudil se až v zoufalé nekonečnosti beznadějných dnů samotek.“ Hejda naráží na fakt, že své Sonety, povídky Tvář domova, novelu V pasti i románový cyklus Národ sobě promýšlel a formuloval ve vězení, převážně v Leopoldově. Naštěstí se našlo nakladatelství a mecenáši, kteří po letech Hejdovy spisy vydali v celku (kniha Žil jsem zbytečně vychází v druhém, upraveném vydání). Je proč se s nimi seznámit i dnes. Už v pamětech, v nichž bez emocí, klidně a chronologicky vypráví Hejda svůj životaběh, je až s podivem, jak velmi se někdejší poměry v mediální i v ekonomické sféře, v kultuře a umění a především v oblasti řízení společnosti podobají těm dnešním. Po téměř sto letech (Jiří Hejda žil v letech 1895 až 1985) je to přinejmenším pozoruhodné, pokud ne přímo zarážející a varovné. Pro ty, kdo hledají souvislosti s ekonomickým vývojem, mohou být jeho odborné texty určitě podnětné.

Možná měl osudové štěstí na lidi, s nimiž se potkával už od mládí. Spolužák Ferdinanda Peroutky a Františka Bidla, kamarád Jana Zrzavého (pasáž o tom, jak Hejdova dívka a pozdější manželka Louisa posílala Zrzavému proviant, když neměl ani na chleba, je dojemná, podobně její rodina pomáhala Herbenovým, Macharovým, paní Masarykové, psala si s Jiráskem i Vrchlickým...). Kolega Čapků, Basse, K. Z. Klímy, novinář v nově vznikajících listech, později redaktor Přítomnosti, LN, Českého slova, autor prvních ekonomických analýz... Některé scény jsou známé (třeba jak Karel Čapek první zavolal hasiče, když hořel Vyšehrad, ale nenapadlo jej informaci oznámit do svých Lidových novin, takže jediné o požáru neinformovaly), jiné se čtenář dozvídá poprvé nebo v nových souvislostech.

V každé kapitole, jež zaznamenávají, jak se inteligentní, intuicí obdařený, ale také mimořádně pracovitý hoch z nezámožných poměrů vypracoval k nejvyšším metám, se najde analogie s pozdějším vývojem této země. Třeba pasáž o tom, že „nejjednodušším způsobem, jak si koupit noviny, je inzerce“, nabízí návod, jak v médiích nepodléhat nátlaku zákazníků. A leccos jiného se v Hejdově knize, vybavené i rejstříkem a profily osobností, o nichž se tu píše, hodí pro dnešek.

 

 

Encyklopedické heslo „Jiří Hejda":

Nakladatelství Machart - Žil jsem zbytečně - Jiří HejdaHejda Jiří, 25. 2. 1895 Praha - 25. 4. 1985 tamtéž, č. národohospodář, novinář, publicista a spisovatel. 1914-20 studoval práva na č. univerzitě v Praze (studium přerušena za 1. svět. války, kdy byl nucen narukovat do rak.-uh. armády).  1919 redaktor deníku Tribuna, 1919-26 redaktor Československého deníku, posléze tajemník zeměd. komory a profesor obch. akademie v Olomouci. Od 1926 spolupracovník Peroutkovy Přítomnosti, 1928-30 národohosp. redaktor Lidových novin, 1930-1935 Českého slova, vydavatel Hospodářské ročenky Českého slova. 1935-37 gen. sekretář, 1937-39 gen. ředitel koncernu ČKD. Za nacist. okupace činný v domácím odboji (Polit. ústředí). 1939-48 majitel a ředitel Továrny kuchyňských zařízení; 1945-48 spolupracovník Svobodného slova a Dneška, autor hosp. programu nár. soc. strany. 1946-48 člen Ústřední plánovací komise za nár. soc. stranu. V prosinci 1949 zatčen, obviněn z protistát. činnosti a v červnu 1950 v procesu s M. Horákovou odsouzen k doživotnímu žaláři; 1962 amnestován. Autor řady podnětných národohosp. prací (Hospodářská funkce akciové společnosti, 1930; Světová hospodářská krise a nezaměstnanost, 1932; Problémy světové hospodářské krise, 1933; Krise a spotřeba, 1935), děl publicistických (V zemi hákového kříže. Německo v srpnu 1934, 1934) i beletristických (román Útěk, 1969; novela V pasti, povídky, sonety) a memoárů Žil jsem zbytečně.

 

Křest knihy Jiřího Hejdy Žil jsem zbytečně

V prostorách kavárny Demokracie proběhl 24. listopadu křest životopisné knihy Jiřího Hejdy (1895 - 1985) "Žil jsem zbytečně". Kniha z nakladatelství Machart přináší autentický pohled novináře, národohospodáře, politika a literáta Jiřího Hej...dy na mládí v zákopech první světové války, nadšení první republiky, válečná léta protektorátu i perzekuci padesátých let. Autor knihu napsal po propuštění z kriminálu, kde si po rozsudku v procesu s Miladou Horákovou odseděl část doživotního trestu. Křtu knihy se ujal ministr kultury Jiří Besser se senátorem Jaromírem Štětinou. Přítomni byli potomci Jiřího Hejdy, pamětníci i zástupci kulturní obce.


číst více

Autoři knihy

Podobné knihy

Orbis sensualium pictus


Jan Amos Komenský

Za vodou

humorný románek z neveselé české současnosti
Svatopluk Ondra